Hyper pigmentace

Přidáno: 27.10.2016 09:36:18 Počet shlédnutí: 234

27 Říjen 2016

Hyper pigmentace

Poruchy pigmentace kůže, které jsou výrazem nedostatku melaninu, vznikají po prodělaném zánětu, z genetických příčin, po prodělaném kožním onemocnění, po působení chemických a fyzikálních vlivů. Na rozdíl od keratinocytů, melanocyty se nedělí, a proto nevznikají nové. Pokud jsou poškozené nebo chirurgicky odstraněny, zůstává oblast trvale světlejší než ostatní části pokožky. Chybění, snížení aktivity nebo enzymatická blokáda při tvorbě melaninu způsobují onemocnění kůže i šedivění vlasů.


K nejznámějšímu onemocnění patří Vitiligo. Je to vrozené kožní onemocnění se sníženou funkcí až ztrátou melanocytů, které vedou ke vzniku depigmentovaných ložisek. Příčiny nejsou přesně objasněny, ale pravděpodobně se jedná o autoimunitní reakci proti melanocytům, neurogenní produkci mediátorů způsobujících destrukci melanocyty nebo autodestrukci melanocytů. Autoimunitní reakce způsobí, že melanocyty, jsou vyřazeny z funkce a na kůži vznikne bílá skvrna. Skvrny mohou být různě velké a různého tvaru, časté jsou souměrně kulaté, oválné nebo nepravidelně ohraničené skvrny.


Na jejich povrchu se mohou objevit rostoucí chloupky. Vyvolávajícími faktory onemocnění bývají například spálení na slunci, stres, lokální trauma. Skvrny se mohou vyskytovat na malé ploše, postihovat větší sousedící oblasti, např. horní končetiny a tvář, ale i více než 80% povrchu pokožky. Bývají lokalizované kolem očí nebo úst, na genitáliích nebo v jejich okolí, nad klouby a v místě zapaření. Vitiligo se vyskytuje u jednoho procenta populace a projeví se obvykle do dvacátého roku věku. Skvrny se v průběhu života zvětšují nebo se mohou objevovat i nové, na dalších místech. A bohužel, i když se různými léčebnými metodami podaří skvrny odstranit, velmi často se v průběhu života objeví znovu a mnohdy s ještě větší intenzitou. Nedoporučuje se podstupovat kosmetické chirurgické zákroky a neměly by se aplikovat na pokožku dráždivé chemické přípravky, aby tak nezvýšily riziko zhoršení stavu. Léčba je poměrně obtížná a nebyla objevena stoprocentně účinná metoda léčení. Postižení může u pacientů vyvolat pocit méněcennosti nebo jiné psychické potíže, je v jejich vlastním zájmu léčbu včas začít. Pro krátkodobější zamaskování světlých míst se může využít speciální make-up nebo různé druhy samoopalovacích krémů. Účinnější a dlouhodobější metodou je tzv. repigmentace, tedy obnovení zabarvení kůže. Provádí se nejčastěji fototerapií, tj. léčbou světlem s využitím ultrafialového záření. Pokud však vitiligo zasahuje více než 80% povrchu těla, je možné využít tzv. depigmentaci, tedy odbarvení zbytků zdravé kůže, aby tak došlo ke sjednocení barvy povrchu celého těla. Tento přístup se volí až v případě, že všechny ostatní metody selhaly a využívají se při něm vysoké dávky hydrochinonu, uvažuje se také o laserové depigmentaci.

Dalším onemocněním je albinismus, který patří mezi dědičné choroby, a proto se může v jedné rodině vyskytovat i u několika osob. Postihuje jedince všech ras a jeho projevy se objevují již od narození. Tato porucha se vyskytuje zhruba asi u 1 z 20 tisíc lidí v USA. Například v Africe je toto číslo až 1 z 3 tisíc. Jedná se o onemocnění, které je dědičné autozomálně recesivní, což znamená, že se u jedince projeví pouze v případě, kdy je tento gen poškozen na obou chromozomech. V opačném případě může být jedinec pouze přenašečem a onemocnění se u něj neprojeví. Představuje však riziko přenosu nemoci na své potomky. Podstatou toho onemocnění je vrozená nepřítomnost enzymu tyrozinázy, který je nutný pro tvorbu melaninu. Nevytváří se a v důsledku chybění melaninu se projeví na kůži její velmi světlou barvou, světlými až bílými vlasy a chlupy a červeně zbarvenými očima. Nedostatek melaninu se projevuje především na třech částech těla, a to na kůži, na očích a na vlasech. Albíni mají vždy výrazně světlejší až bělavou kůži, která je mnohem citlivější na UV záření přicházející ze slunce, než je tomu u zdravých jedinců. Lidé s albinismem syntetizují vitamín D pětkrát rychleji než lidé s tmavší pletí.


I z tohoto důvodu je nutné její péči věnovat zvýšenou pozornost a chránit ji před slunečním zářením. Mají také světle zbarvené vlasy a další ochlupení a červené oči, což je způsobeno prosvítáním drobných krevních cév skrz bezbarvé oko. Nemoc je často doprovázena poruchou vidění, která vzniká v důsledku poruchy nervového propojení mezi okem a mozkem. Podle rozsahu postižení se rozlišuje několik typů onemocnění. Tzv. okulokutánna forma je charakteristická ovlivněním všech tří hlavních institucí, zatímco při okulární formě je ovlivněno pouze zbarvení očí. U menší skupiny pacientů je popisován tzv. částečný albinismus, při kterém je porušena pouze distribuce melaninu. Některé části těla jsou pak bílé, jiné zase mají normální zbarvení. Existují i případy, kdy je sice porušena tvorba melaninu, ale protože přetrvává tvorba a distribuce ostatních tělních barviv, mohou být pacienti zbarveni normálně, nebo má jejich kůže a vlasy jen mírně světlejší odstín než u zdravých jedinců. Podobný stav albinismu vzniká i v případě částečné mutace genu, kdy jsou příznaky vyjádřeny s nižší intenzitou. Vlasy jsou v tomto případě barvy slámy a oční vady jsou mírnějšího rázu. Komplikace albinismu se odvíjí od systémů, které jsou u tohoto onemocnění postižené. Jde zejména o oční aparát, kdy může dojít k výpadku centrálního zrakového pole, zhoršení ostrosti při vidění a celý stav se může zhoršit až do vzniku slepoty. Jedinci s albinismem jsou k UV záření mnohem citlivější než ostatní jedinci, a to nejen na kůži, ale ohrožuje je právě i průnik UV paprsků do oka. Účinná terapie albinismu bohužel ještě neexistuje. Důležité jsou však preventivní opatření, když se už albinismus projeví. Kvůli vyšší náchylnosti kůže k poškození slunečním zářením je nutné, aby albíni pravidelně používali opalovací krémy s vysokým ochranným faktorem. Oči si chrání před nadměrným svitem slunečními brýlemi, ale obecně vyhledávají spíše stinná místa a přímému světlu se vyhýbají. Takzvaný strach ze světla čili světloplachost nebo světloplachost je dalším příznakem lidí trpících albinismem. Oční vady je pak možné řešit chirurgickým zákrokem a používáním brýlí nebo kontaktních čoček. Obecně platí, že albinismus nezpůsobuje životní útrapy v případě, kdy víme, jak s ním žít.

Literatura
HOJEROVÁ J., BOSKOVIČOVÁ E.: Kozmetika, zdravie, krása, Ako si vybrať kozmetiku – Plat4M Books, s.r.o. Bratislava 2015
http://www.zdravie.sk/forum

 

Tato stránka používá cookies. Vice info

Přihlášení