Nežádoucí účinky (nejen) na kosmetiku

Přidáno: 12.01.2017 21:07:15 Počet shlédnutí: 471

12 Leden 2017

Nežádoucí účinky (nejen) na kosmetiku

Nežádoucí účinky (nejen) na kosmetiku

Až 40% žen a 25% mužů subjektivně prohlašuje, že má citlivou pokožku. Citlivá, čili senzitivní / lat. sensus: cit / kůže nepředstavuje jednoznačný typ. Nejčastěji se jedná o pokožku suchou, ale může jí být i normální, dokonce i mastná. Z hlediska vědu dětská, dospělá i pokožka seniorů. Nejnáchylnější na citlivou kůži jsou lidé s nízkým fototypem 1 a 2. Obvyklou příčinou je narušena samoregulace ochranného hydrolipidového filmu pokožky následkem přehnané hygieny, používáním nevhodných kosmetických výrobků pro daný typ pokožky, stresu, či jiných škodlivých vlivů, jakož i určité genetické predispozice. Kůže je mírně červená a nepříjemně napnutá a člověk má pocit, že mu jeho vlastní kůže nesedne. Kosmetika pomáhá s nelehkým úkolem čelit každodenním nástrahám civilizace, jako jsou prach, exhalace, vítr či UV záření. Může nám však nejen sloužit, ale také škodit. S ustavičným rozšiřováním jejího používání přibývá nežádoucích reakcí. Podle některých odhadů každý den používáme nejméně sedm kosmetických výrobků, od krémů a mlék na pleť přes odličovadla, tonika, sprchové gely, šampony či balzámy po holení. A to ještě ani nemluvě o make-up. Odborníci zdůrazňují, že netřeba zaměňovat tzv. iritaci, podráždění pokožky a alergii na kosmetické výrobky. Je důležité je rozpoznat, protože léčba a prognóza těchto kožních reakcí je rozdílná.

Jakýkoliv projev nesnášenlivosti kosmetického výrobku někteří spotřebitelé označují přecitlivělostí, jiní alergií.

Iritační kontaktní dermatitida akutní (dermatitis Contacta acuta) - dráždivá kůže

I když hranice není jednoznačná, vystupňované projevy citlivé kůže považujeme za iritaci dermatitidu. Akutní kontaktní dermatitida je neinfekční zánětlivá reakce kůže, která vzniká po jejím jednorázové expozici poškozujícímu faktoru z vnějšího prostředí, z čehož důvodu dochází k rozrušení ochranné kožní bariéry keratinocytů až k jejich odumírání. Jako vyvolávající faktory se uplatňují různé chemikálie a nepříznivé vnější vlivy (kyseliny, zásady, organická rozpouštědla, konzervační látky, barviva, rostlinné jedy, UV filtry, teplo, chlad a jiné). Bývá lokalizována na nekrytých plochách kůže, nejčastěji na obličeji, předloktích a rukou, na velkých plochách těla, po nadměrném slunění apod. Nešíří se do okolí, jsou ostře ohraničené. Při tomto onemocnění je důležité dobrat se následujících informací jako například jaký činitel onemocnění vyvolal, jak dlouho působil (doba expozice) a v jaké koncentraci (zejména při toxických látkách) a také, v jakém stavu byla kůže před poškozením. Projevy na kůži jsou zarudnutí (erytém), otok (edém), puchýřky, mokvání, krusty a loupání. Postižený má pocit svědění, pálení nebo bolesti. Při působení toxických látek může vzniknout i povrchová nekróza, odumření části kůže. Samozřejmě, pokud už víme, co vyvolalo dermatitidu, je nutné přerušení expozice poškozující látce na kůži, odstranit případné zbytky chemikálie, chránit kůži před dalším působením UV záření apod. Výběr kosmetiky v tomto případě již není jednoduchý, neboť běžné kosmetické výrobky jsou většinou nevhodné. Doporučuje se kosmetika s označením "citlivá pleť", ovšem i v tomto případě se spolehněte na svůj rozum a prostudujte složení. Vhodnou kosmetikou si chraňte pokožkový film, protože citlivou pokožku si můžeme nechtěně i vypěstovat. Vyvarujte se výrobkům obsahujícím vysoké objemové procento alkoholu, silných odmašťovacích tenzidů (Sodium Lauryl Sulfate, Sodium Laurylether Sulfate), některým barvivům a také konzervačním látkám. Také se nedoporučuje podstoupení agresivních procedur jako je chemický či mechanický peeling.

Mohou nastat dva případy. Po jednorázovém působení vysoce dráždivé látky na kůži již po několika minutách nebo hodinách aplikace kosmetiky nastává prudká reakce (akutní dermatitida) doprovázená zarudnutím, pupínky nebo otokem. V druhém případě méně dráždivá látka nevyvolá okamžitou reakci, ale vyvine se při jejím opakované aplikaci, protože dráždění se násobí (chronická dermatitida).

Iritační kontaktní dermatitida chronická (dermatitis Contacta chronica, Cumulative dráždivé contact dermatitis)

Chronická kontaktní dermatitida je neinfekční zánětlivé onemocnění kůže, vyvolané opakovanou expozicí některým dráždivým chemikáliím. Dermatitida se postupně vyvíjí po opakovaném vystavení kůže působení různých chemikálií s nízkým dráždícím potenciálem, které nejsou v dané koncentraci schopné vyvolat akutní kontaktní dermatitidu. Jako vyvolávající činitelé se nejčastěji uplatňují různé chemické přípravky využívané v různých oborech pracovní činnosti a nemoc má často charakter profesionální dermatózy. Seznam těchto látek je velmi dlouhý, od jednoduchých chemikálií, typu roztoků slabých kyselin nebo zásad, přes rozpouštědla, detergenty, až po různé barvy, pesticidy, lepidla, cement a mnohé jiné. Jinou oblastí lidské činnosti, při které často vzniká chronická kontaktní dermatitida, jsou domácí práce, častý kontakt s tvrdou vodou, nevhodným mýdlem, agresivními čisticími prostředky, prášky na praní, leštěnkami a podobně, také vede k porušení ochranné epidermální bariéry, snadnějšímu průniku a dráždivému působení i nízko koncentrovaných substancí. Vývoji chronické kontaktní dermatitidy napomáhá i mechanické dráždění kůže, opakovaný kontakt s pískem, prachem a podobně. Základním patogenetickým procesem je postupnou kumulací porušování ochranných mechanismů kůže, které vede k jejich selhání a vývoji zánětlivé reakce na působení dráždivých škodlivin. Rozhodující je porušení vodního hospodářství epidermis, poškození nebo odstranění lipidových struktur stratum corneum a vyplavení látek vážících vodu v kůži, tzv. přirozených hydratačních faktorů. Kůže ztrácí schopnost vázat vodu, vysušuje se, praská a zapaluje se. Chronická kontaktní dermatitida představuje terén, vhodný na průnik alergenů a vývoj alergického kontaktního ekzému. Projevy nemoci bývají lokalizovány na hřbetech rukou a předloktí, které jsou nejčastěji vystaveny dráždivým látkám z prostředí. Objevují se nepřesně ohraničené, mírně zarudlé, erytematózní ložiska suché kůže, s olupováním a tvorbou trhlinek (ragády) i lichenifikací ( "rozpolíčkovaná" struktura kůže), též s charakteristickým ztluštěním a zvýrazněním povrchu kůže. Svědění je výrazné. Léčba je podobná jako při akutním průběhu. Je však třeba znát celkový stav poškození kůže a na základě tohoto posouzení aplikovat léčiva. Opět je nutné zajistit přerušení expozice, vlivu poškozující látky na kůži, a odstranit případné zbytky chemikálie. Chránit kůži způsoby uvedenými výše.

Intertriginózních dermatitida

Zvláštní formou chronické kontaktní dermatitidy je intertriginózní dermatitida, při které se mechanické dráždění kůže následně kombinuje se sekundární kvasinkovou infekcí. Zejména u obézních pacientek se pod jejich prsy tvoří svědící zarudlá kůže, erytém, který se loupe. V této oblasti se tvoří i další lokální drobné poškození kůže - hnisavý puchýřek (pustula), trhlinka (fissure) a jiné.

Alergická kontaktní dermatitida (eczema contactum, alergicum)

Kontaktní ekzém je alergické zánětlivé kožní onemocnění vyvolané expozicí, vystavením kůže přecitlivělého jedince specifickému kontaktnímu alergenu. Je to alergická reakce organismu na podněty vnějšího a vnitřního prostředí, projevující se zánětem kůže. Projevy ekzému jsou velmi rozmanité. Zpočátku lze na místě působení alergenu pozorovat zánětlivou plochu, na níž vznikají svědivé pupence, puchýřky. Později puchýřky mokvají, tvoří se strupy. Ekzém postupně přechází do svého okolí. Po přerušení kontaktu nemocného se svým alergenem se vývoj nemoci zpomalí. Po opakovaném působení alergenu na kůži přecitlivělého se jednotlivé výsevy opakují.

Vzniká na základě imunitního mechanismu, a to ne jako antigen, tj. odezva protilátek, ale buňkami zprostředkovaná v důsledku imunologické aktivity T - lymfocytů. Většina kontaktních alergenů patří do skupiny chemických škodlivin s malou molekulovou hmotností. Jsou to tzv. hapteny, které se musí v lidském těle vázat na bílkoviny, aby se vytvořily kompletní, plnohodnotné alergeny. Ke vzniku přecitlivělosti jako imunologických procesů přispívají i další faktory (stav pokožky, zejména zánětlivé reakce kůže, dále fokální ložiskové infekce, poruchy trávicího ústrojí, poruchy látkové přeměny, choroby žláz s vnitřní sekrecí, jakož i genetické faktory, které v některých případech umožní, resp. podporují vznik přecitlivělosti na kontaktní alergeny. K nejčastějším původcům kontaktního ekzému patří: peruánský balzám, nikl a jeho sloučeniny, chrom a jeho sloučeniny, kobalt a jeho sloučeniny, guma a gumárenské chemikálie, formaldehyd, parafenylendiamin, terpentýnový olej, plasty, epoxidové pryskyřice, polyakrylové a polymetakrylové hmoty, feno- a aminoplasty, polyesterové pryskyřice, polyuretanové pryskyřice, terapeutika a kosmetika pro venkovní použití (obvykle jsou to masťové základy, konzervanty a účinné látky), rostliny a dřevo, pesticidy a další. Diagnóza se stanoví na základě podrobné a opakované anamnézy. Nálezem, v jakém pracovním prostředí se postižený pohybuje, které všechny pracovní pomocné látky a v jakém množství se používá a také zjištěním, jaké je domácí prostředí dotazovaného, jaké používá předměty a jejich složky každodenní potřeby, včetně všech kontaktů v jeho životním prostředí. Diagnóza se stanoví na základě klinického obrazu a potvrzení epikutánními, náplasťovými kožními testy. Při tomto testu se obvykle na jeden až dva dny nalepí na kůži zad náplast, která obsahuje podezřelé látky. Po odstranění se odečte výsledek. Pokud místo zčervená, svědí a pálí, znamená to, že pacient je na danou látku alergický, přecitlivělý.

Principem epikutánního testu je napodobování kontaktu kontaktního alergenu s kůží za určitých podmínek, přičemž vyvolává na kůži malý, miniaturní ekzém. Základní otázkou léčby kontaktního ekzému je eliminace (vyloučení) kontaktu nemocného se svým kontaktním alergenem. V prevenci má velký význam vstupní vyšetření a v pracovním poměru správně pracovní zařazení každého pacienta. Důležité je i poučení jednotlivce o možnostech kožních poškození, i o nezbytných preventivních opatřeních na pracovišti po důkladném rozboru technologie.
Na pracovišti je třeba vytvořit zdraví neškodné prostředí, tj. dostatečně prostorné pracovní haly s větráním, ventilací a klimatizací; zajistit přiměřené mikroklimatické podmínky (teplota, vlhkost, rychlost proudění, sálavé teplo); dodržovat zásady automatizace a mechanizace, resp. i vyrovnávání tlaku postupů, aby se zabránilo kontaktu alergenů s pracovníky ve výrobě.

K individuální prevenci patří používání ochranných pracovních prostředků chránících kůži (ochranné obleky, zástěry, masky, respirátory, rukavice, ochranná obuv, ochranné pracovní masti a pasty); nedráždivé a přitom účinné čistící prostředky na kůži, péče o čistotu - nejen o čistotu pracovních stolů, podlah a stěn, ale také o čistotu pracovních obleků, pracovní osobní prádla a čistotu kůže a ze strany zaměstnavatele zajištění dostatečného počtu sprch s teplou a studenou vodou, správně vytápěné koupelny, zabránění možnosti infekce kožními plísněmi (používat rohože z plastů, nosit zvláštní obuv pod sprchami apod.).

I regulace času odjezdů hromadných dopravních prostředků ze závodu po pracovní změně přispívá k dobrým výsledkům na úseku boje proti profesionálnímu kontaktnímu ekzému, protože pracovníci z časových důvodů často zanedbávají důkladné očištění kůže po práci. Periodická preventivní lékařská vyšetření exponovaných, včasná diagnóza a účinná léčba vhodně doplňují preventivní opatření. Řešení není vždy jednoznačné a jednoduché, protože přeřazení nebo vyřazení přecitlivělého pracovníka není leckdy možné. Vyloučit škodlivý alergen se ale musí. Např., Kadeřnicím a ženám se při barvení vlasů při přecitlivělosti na parafenylendiamin doporučuje místo něj používat henu, při přecitlivělosti na nikl u pracovníků zdravotnictví (stomatolog), povlak poniklovaného předmětu polyuretanovým lakem a vyhýbat se kosmetickým krémům s obsahem volného formaldehydu, atd. Aby byla prevence úspěšná, vyžaduje si dobrou spolupráci lékaře a pacienta, ale také zdravých, ať už na pracovištích nebo v mimopracovním prostředí.

Literatura:
BUCHVALD, J., BUCHVALD, D. Dermatovenerológia. Bratislava, SAP – Slovak Academic Press, s.r.o. 2002. 497 s. ISBN 80-89104-03-7.
HEGYI, E., STODOLA, I., HEGYI, V. Moderná terapia dermatovenerologických chorôb v lekárskej praxi. Bratislava, Hegprof. 1993. 352 s. ISBN 80967035-0-1.
ŠTÁVA, Z. JIRÁSEK, L. Dermatovenerologie. Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n. p., Praha. 1982. 504 s. 08-012-82.
ŠTÁVA, Z. JIRÁSEK, L., SCHWANK, R., TRAPL, J. Dermatovenerologie. Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n. p., Praha. 1977. 402s. 08-045-77.
Ako prebieha alergologické vyšetrenie? [online]. [Cit. 2013-07-17]. Dostupné na: www.imuno-alergo.sk/alergia-astma/ako-prebieha-alergologicke-vysetrenie/
HOJEROVÁ J., BOSKOVIČOVÁ E.: Kozmetika, zdravie, krása, Ako si vybrať kozmetiku – Plat4M Books, s.r.o. Bratislava 2015

 

Tato stránka používá cookies. Vice info

Přihlášení