Stavba naší kůže

Přidáno: 13.08.2016 13:02:33 Počet shlédnutí: 304

13 Srpen 2016

Základními stavebními částmi naší pokožky jsou buňky / lat. cellula /, které se dělí na hlavní a vedlejší útvary nebo na tzv. deriváty. Hlavními typy buněk jsou keratinocyty a korneocyty, které tvoří asi 90% buněk pokožky. Krevní cévy se v pokožce nenacházejí, buňky jsou vyživovány difúzně. Nejvýznamnějšími a nejpočetnější zastoupení mají právě keratinocyty, které produkují keratin / gr. keratos /. Tyto buňky se tvarem podobají válci se základnou cca 20 mikrometrů, obsahující životaschopné jádro a přibližně 70% jejich objemového množství tvoří právě voda. Hustě natlačené na sebe tvoří bazální vrstvu pokožky. Jejich spodní část je pevně spojena s tenkou zvlněnou vrstvou bazální membrány / lat. Lamina basalis /. Zvlnění membrány podporuje klínové spojení pokožky se škárou a zajišťuje dostatečně velkou plochu mezi těmito dvěma vrstvami pro přísun živin přes krevní vlásečnice do buněk keratinocytů. V mladém věku jsou keratinocity výborně hydratované a zvlnění výrazné, avšak časem se buňky posouvají blíže k povrchu pokožky a vysychají, zplošťují se a obsah keratinu se zvyšuje. Zvlnění se vyrovnává a tím se výživa buněk zhoršuje, což má za následek i zhoršení vzhledu naší kůže. V povrchových vrstvách pokožky se nacházejí korneocyty, buňky přenášející keratin.

Vedlejšími deriváty hlavních buněk jsou melanocyty, Merkelové buňky a Langerhansovy buňky. Melanocity jsou pigmentotvorné buňky a jejich přibližné zastoupení je asi 5% z celkového počtu buněk. Barvu kůže ovlivňuje pigment (melanin, hemoglobin a jeho rozpadové produkty) a tloušťka pokožky. Melanocyty se nacházejí v bazální vrstvě, ale svými výběžky zasahují i do povrchových vrstev pokožky. V melanocytech jsou melanozomy a v jejich výběžcích melaninové granule, jejichž velikost a počet určuje stupeň pigmentace kůže. U tmavě pigmentovaných skupin je granulí více a jsou větší, ale jejich biochemické složení je stejné jako u světle pigmentovaných skupin. Melanin má velkou barvící schopnost. Pigment chrání hluboké vrstvy těla před účinkem světelného a jiného záření. Světlo podporuje vznik pigmentu přeměnou aminokyseliny tyrosin účinkem enzymu tyrozinázy, který se aktivizuje ultrafialovým zářením. Melanin je přirozený ochranný filtr proti škodlivým účinkům ultrafialových paprsků slunečního záření.

Epidermis osidlují i další buněčné populace s názvem Langerhansovy buňky monocytů-makrofágů systému, které pocházejí z mezodermu. Buňky hvězdicovitého tvaru mají typicky lobulizované jádro a v cytoplazmě se obvykle nacházejí Birbeckové granule. Odpovídají za kožní kontaktní alergické hypersenzitivní reakce a obranyschopnost organismu. Mají schopnost migrovat a fagocitovat, tj. pokud dojde k vpádu cizích molekul nebo tělísek do organismu, mohou zalarmovat ostatní imunitní systémy, rozpoznat tyto antigeny a pohltit cizorodé částice. Následně spolu s pohlcením antigeny se vyplaví do lymfatického systému, kde předají nežádoucí látky T-lymfocytům, spustí se imunitní odpověď a zneškodní je. Mohou také stimulovat produkci některých lymfocytů. I z tohoto důvodu hrají významnou roli při kontaktních alergiích, při přijetí kožních transplantátů, atd. Pokud je naše pokožka zdravá, migrované buňky se nahrazují novými. Nicméně vnějšími vlivy, jako je opakovaná a silná expozice UV záření, fotochemoperapie a požívání imunosupresiv, může narušit jejich činnost a schopnost regenerace, což může mít za následek snížení imunitní funkce pokožky.

Merkelové buňky nebo disky jsou mechanoreceptory a jsou uloženy nad oblastí bazální membrány. Objevují se v druhém trimestru těhotenství. Nenacházejí se v celé epidermis, ale pouze v některých jejích částech, například na rtech, v ústní dutině, ve vnějších pochvách vlasových kořenů nebo jako část taktilních tělísek. Nejpočetnější zastoupení mají v pokožce prstů. Tvoří je velké, světlé buňky s krátkými cytoplazmatickými výběžky, které jsou synapticky spojené s terminálem senzitivních nervů. Intermediární filamenty Merkelových buněk jsou tvořeny keratinocyty, obsahují i keratinové filamenty, které jsou charakteristické pro jednoduché epitely a fetální epidermis. Naopak neobsahují neurofilamentární protein. Z těchto důvodů je ontogeneze Merkelových buněk kontroverzní. V novějších pracích a publikacích se prosazuje názor, že jde spíše o modifikované keratinocyty jako neuroendokrinní buňky. V patologických stavech bývají Merkelovy buňky zmnožené v kůži poškozené slunečním zářením. Souvislost s tímto jevem však není objasněna.

LITERATURA:
DOMORÁKOVÁ, I., TÓTH, Š., VESELÁ, J., JONECOVÁ, Z., DANKOVÁ, M.: Mikroskopická anatómia - Elektronická učebnica pre medikov. Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, Košice 2009
SADLER, T. W.. Langmanova lékařská embryologie: Překlad 10. vydání. 1. české vydání. Praha: Grada, 2011
ADAMICOVÁ K.: Biopsia kože, Vydala Mgr. Libuša Chrásteková – VYDAVATEĽSTVO, Martin 2008
HOJEROVÁ J., BOSKOVIČOVÁ E.: Kozmetika, zdravie, krása, Ako si vybrať kozmetiku – Plat4M Books, s.r.o. Bratislava 2015

Tato stránka používá cookies. Vice info

Přihlášení