Ultrafialové záření a jeho charakteristika

Ultrafialové záření a jeho charakteristika

Ultrafialové – dále jen UV – záření (nazýváno také UV radiace, UV paprsky, UV světlo) může být charakterizováno:

- jako elektromagnetické vlnění:

UV záření představuje neviditelnou část slunečního spektra s vlnovými délkami 100-400 nm, ale delší než měkké rentgenové záření. Představuje jen zlomek z celkové energie sluneční radiace, připadá na ni asi 7% z celkového dopadu sluneční energie na horní hranici atmosféry.

- jako část elektromagnetického UV spektra, rozšířená škála UV záření:

Existují různé druhy elektromagnetického záření, které se liší vzájemnou vlnovou délkou. Největší vlnovou délku, a tedy nejmenší frekvenci i energii mají dlouhé rádiové vlny. Za rádiovými vlnami následuje viditelné světlo, po něm rentgenové. A největší frekvenci a energii má záření gama. Tato řada různých typů elektromagnetického vlnění se nazývá elektromagnetické spektrum.

UV záření bylo nezávisle objeveno v roce 1801 německým fyzikem J. W. Ritterem a anglickým fyzikem W. H. Wollastonem.

Literatura:

Súpis termínov z astronómie. Kultúra slova (Bratislava: Jazykovedný ústav Ľ. Štúra SAV a Matica Slovenská), 2014, roč. 48, čís. 2, s. 75, 78, 79