HISTORIE MÝDLA

HISTORIE MÝDLA

Jen málo výrobků je tak běžných a užitečných jako mýdlo. Od útlého dětství až do stáří je součástí našeho každodenního života. Kdysi však mýdlo nebylo samozřejmostí, jak jej vnímáme dnes. Teprve postupem času mýdlo přestalo být luxusem a postupně se stalo každodenní nezbytností.


PRVNÍ HISTORICKÉ ZMÍNKY O VÝROBĚ MÝDLA

Původ sebečištění sahá až do prehistorických časů. Jelikož voda je nutná pro život, první lidé vedle ní žili a znali její čistící účinky, věděli, že přinejmenším smývala špínu z jejich rukou. V ruinách starého Babylonu byl v hliněných vázách nalezen materiál podobný mýdlu – důkaz toho, že výroba mýdla byla známa již v roce 2800 př. n.l. Nápisy na vázách říkají, že tuky byly vařené s popelem, což je způsob výroby mýdla, ale neříkají o použití.

Záznamy ukazují, že starověcí Egypťané se pravidelně koupali. Ebersův papyrus, lékařský dokument z období kolem roku 1500 př. n., popisuje míchání rostlinných a živočišných olejů s alkalickými solemi k vytvoření mýdlového materiálu používaného k léčení kožních onemocnění, jakož ik mytí. Kolem téhož období dal Mojžíš Izraelitům detailní zákony nařizující osobní čistotu. Také poukázal na souvislost hygieny se zdravím a náboženskou očistou.
 

ODKUD POCHÁZÍ POJMENOVÁNÍ PRO MÝDLO


První Řekové se koupali z estetických důvodů a evidentně nepoužívali mýdlo – těla si čistili kusy hlíny, písku, popela, poté se namazali olejem a seškrábali tuto směs kovovým nástrojem – strigilem. Také používali olej s popelem. Šaty se praly bez mýdla v potocích. Je možné, že se naučili vyrábět mýdlo od Keltů. Římský pisatel prvního století Plínius Starší ve svém díle Historia Naturalis (Přírodověda) používá galské slovo saipo, od kterého je zřejmě odvozeno slovo pro mýdlo v anglickém, francouzském, německém, portugalském, rumunském a španělském jazyce. Mýdlo bylo podle staré římské legendy pojmenováno podle hory Sapo, kde se obětovala zvěř. Déšť smyl směs živočišného oleje a popela ze spáleného dřeva do hlíny podél Tiberu. Ženy zjistily, že tato „obohacená“ hlína zanechala jejich šaty čistší bez velké námahy.
 


PRVNÍ KOUPELE A LÉČEBNÉ ÚČINKY MÝDLA

Germáni a Galové jsou také pokládáni za objevitele této substance – z loje a popela si barvili vlasy červeně. Jak se římská civilizace vyvíjela, rozvíjelo se i koupání. První ze slavných římských lázní zásobované vodou z akvaduktů byly vybudovány kolem roku 312 př. n.l. Lázně byly luxusně zařízené a koupání se stalo velmi populárním. Ve druhém století n.l. řecký fyzik Galén doporučoval mýdlo pro jeho léčebné i čistící účinky. Po pádu Říma v roce 467 a následném zániku těchto zvyků Evropa upadla do nezájmu o veřejné zdraví. Tyto životní podmínky napomohly velkým mořem středověku, zejména Černé smrti čtrnáctého století. Pouze od 17. století se čištění a koupání vrátilo do módy ve většině Evropy, ale stále zde zůstaly některé středověké země, kde osobní čistota zůstala důležitá po celou dobu – denní koupání bylo v Japonsku běžným zvykem, jakož i setkávání v horkých jezírkách na Islandu .

OD LUXUSU K ŘEMESLU

V sedmém století už bylo mýdlařství v Evropě zaběhnutým řemeslem. Gildy mýdláře pečlivě střežily jejich obchodní tajemství. Rostlinné a živočišné tuky byly používány s popelem rostlin k získání vůně. Postupně přibývaly různé variace na sprchování a šamponování, i na koupání a praní. Itálie, Španělsko a Francie byla první centra výroby mýdel pro jejich dostatečné zásobování surovinami jako olivový olej. Angličané začali dělat mýdlo ve 12. století. Tento obchod byl tak výhodný, že v roce 1622 udělil král James I. mýdláři monopol za 100,000 dolarů ročně (v přepočtu). V některých zemích bylo mýdlo až do 19. století zatíženo daněmi jako luxusní výrobek. Když byly daně zrušeny, mýdlo se stalo dostupné pro široké vrstvy obyvatelstva a standard čistoty se zvýšil.

Komerční mýdlařství v Amerických koloniích začalo v roce 1608 s příchodem anglických mýdlářů do Jamestownu ve Virginii. Dlouho ale stagnovalo a mýdlo prodávali jen podomní obchodníci výměnou za tuk, ze kterého jej i sami vyráběli. Velký pokrok směrem k velkoprůmyslové výrobě znamenal patent francouzského chemika Nicholase Leblance v roce 1791 na proces výroby sodného popela (sodiumkarbonátu) z běžné soli. Je to kyselina získaná z popela, která se smíchá s tukem k vytvoření mýdla. Leblancův proces zaručil množství kvalitního a levného sodného popela.

MODERNÍ VÝROBA MÝDLA

Věda o moderním mýdlařství se zrodila o 20 let později s objevem Michel Eugene Chevreula, dalšího francouzského chemika o chemickém původu tuků, glycerinu a tukových kyselin. Jeho výzkum položil základ pro chemii mýdel i tuků. Důležitý pro pokrok technologie mýdel byl také objev belgického chemika Ernesta Solvaye v 19. století – proces výroby amoniaku, který také používal sůl (NaCl) k vytvoření sodného popela. Toto dále redukovalo cenu získávání této kyseliny a zvýšilo její kvalitu a kvantitu. Tyto vědecké poznatky, spolu s rozvojem energie na provoz továren, učinily mýdlařství jedním z nejrychleji rostoucích odvětví průmyslu do roku 1850. V této době široká dostupnost změnila mýdlo z luxusu na každodenní potřebu. S tímto rozšířením se objevila hladší mýdla na koupání a mýdla do praček, která přišla na sklonku století.

Chemie mýdel se nezměnila až do roku 1916, kdy byl v Německu vyvinut první syntetický čistící prostředek – detergent – z důvodu, že světová válka zapříčinila nedostatek tuků. Jsou to nemýdlová čistidla syntetizovaná chemicky z množství surovin. Také bylo potřeba vytvořit čistidlo, které by nereagovalo ve vodě s minerály a netvořilo nerozpustnou substanci jako mýdlo. Výroba detergentů pro domácnost začala ve Spojených státech ve 30. letech, ale její skutečný rozvoj nastal až po druhé světové válce. Válečná přestávka a potřeba armády pro detergent fungující v mořské studené vodě stimulovaly jejich další vývoj. První detergenty byly používány hlavně pro ruční mytí nádobí a praní ve velkých prádelnách. V roce 1953 převýšil prodej detergentů prodej mýdel. Detergenty nahradily mýdla při praní, mytí nádobí i při úklidu domácnosti. Rovněž se v kombinaci s mýdly používají při sprchování a koupání. Od těchto prvních úspěchů v chemii detergentů se vědci zaměřili na vývoj čisticích prostředků, které jsou efektivní a snadno použitelné, a také bezpečné pro konzumenty a životní prostředí.

 

 
Zaujalo vás toto téma a toužíte se o něm dozvědět ještě víc?
Pro všechny poznání chtivých Soaphoristy nabízíme také výběr dalších výživných zahraničních zdrojů souvisejících s obsahem článku:
- Soaps & Detergents History
- The History of Spas and Spa Treatments
- Is Laundry Detergent Actually Toxic?
Podobné produkty
Zavřít
Více detailů
Nebyly nalezeny žádné produkty.

Navigace

Nastavení

Více detailů
Nebyly nalezeny žádné produkty.

Vytvořte si účet pokud si chcete uložit oblíbené položky.

Přihlásit se

Vytvořte si účet, pokud si chcete používat seznamy přání.

Přihlásit se